Důchodci: Poslední bašta odporu proti systému, který potřebuje vyrábět poslušné otroky bez paměti a kořenů
A právě tady máme ten skutečný důvod, proč systém tak zuřivě útočí na důchodce. Nejsou to jen peníze, není to jen jejich "neproduktivita". Je to něco mnohem hlubšího, mnohem nebezpečnějšího. Důchodci jsou poslední překážkou totální kontroly nad myšlením příštích generací. A systém to ví. Proto bije na poplach.
Představme si to: Důchodce už není otrok kanceláří, fabrik ani korporátních molochů. Má čas. A ten čas může trávit se svými vnoučaty - těmi samými dětmi, které stát a jeho poslušné neziskovky, školy a média usilovně převychovávají k bezbřehému multikulturalismu, slepé poslušnosti vůči Bruselu a přesvědčení, že tradice, národ a rodina jsou přežité pojmy z doby kamenné. Děti, které místo pohádek dostávají lekce o "genderové fluiditě", místo vlasteneckých písní zpívají ódy na "globální občanství" a místo úcty k předkům se učí, že historie začíná až rokem 1989 - přepsaná, vygumovaná a přizpůsobená potřebám současné moci.
A teď si představme, že takové dítě přijde k babičce a dědovi. A ti mu začnou vyprávět, jak to bylo doopravdy. Jak se žilo za socialismu, jak vypadal svět před globálními korporacemi, co to znamená mít hrdost na svou zemi, proč je důležité držet pohromadě jako rodina, i když se svět řítí do šílenství. Důchodci jsou živoucí pamětí národa - a paměť je to poslední, co systém chce, aby měly nové generace. Protože paměť znamená srovnání. A srovnání znamená otázky. A otázky znamenají revoluci.
Systém potřebuje, aby děti vyrůstaly odpojené - od minulosti, od rodiny, od jakéhokoli pevného referenčního bodu, na který by se mohly vztahovat. Potřebuje, aby byly kořeny přerušené, aby neexistovala kontinuita, aby každá nová generace byla jen prázdnou nádobou, kterou lze naplnit oficiální propagandou dnešního režimu. A důchodci tohle narušují. Jsou jako strážci brány, kteří stojí mezi dětmi a totální indoktrinací.
A proto musí být izolovaní. Zdiskreditovaní. Znevážení. Zesměšnění. Ponížení.
Všimli jsme si, jak se v médiích neustále vytváří obraz důchodců jako zaostalých, sobeckých, nesnášenlivých staříků, kteří "brzdí pokrok"? Jak se vnucuje představa, že jejich názory nestojí za pozornost, protože "už nechápou moderní svět"? Jak se mladí a staří poštvávají proti sobě pomocí uměle vykonstruovaných sporů o důchody, o bydlení, o politiku? To všechno je záměr. Rozdělená společnost je ovladatelná společnost. A nejúčinnější způsob, jak rozdělit, je postavit generace proti sobě.
Kdyby totiž mladí a staří stáli společně, systém by měl problém. Kdyby si vnoučata mohla povídat s dědečky o tom, jak fungovala svoboda předtím, než se z ní stala prázdná fráze, nebo s babičkami o tom, jak se vařilo z opravdových surovin místo z chemického odpadu z hypermarketů - byla by to katastrofa pro plány elit. Děti by začaly vidět rozpory. Začaly by pochybovat. Začaly by myslet.
A to je něco, co si systém nemůže dovolit.
Proto musí být důchodci odstavení na vedlejší kolej. Proto musí být jejich vliv na vnoučata co nejvíce omezený. Proto se podporuje model, kde rodiče nemají čas na děti, a ty pak tráví více času ve školách a na kroužcích řízených systémem než v kruhu rodiny. Proto se tradiční hodnoty zesměšňují a rozvrat rodiny se vydává za "pokrok".
Důchodci jsou poslední obrannou linií. Pokud padnou, padne všechno.
Takže až příště uslyšíme, jak někdo nadává na "líné důchodce, co se jen flákají", nebo jak se masmédia snaží vyvolat dojem, že staří lidé jsou přítěž, pamatujme: Nejde o peníze. Nejde o dopravu. Nejde ani o volby. Jde o moc. O kontrolu. O to, kdo bude formovat mysl příštích generací.
A systém už se třese strachy, že by to mohli být právě ti "nebezpeční" staříci a stařenky, co mají tu drzost pamatovat si víc, než je oficiálně povoleno. Nejhorším nepřítelem systému je totiž DLOUHODOBÁ PAMĚŤ!