Dobře, pojďme na to systematicky. Navrhnu několik vrstev kritérií pro hodnocení smysluplnosti aktivit různých aktérů (politici, státy, korporace, finanční sektor) z pohledu běžné pracující většiny (daňoví poplatníci a obyvatelé přispívající svou prací k fungování společnosti). Armádu momentálně vynecháme. Kritéria rozdělím do logických kategorií, aby byla měřitelná či alespoň kvalitativně posouditelná.

1) Ekonomický přínos a efektivita

• Udržitelnost zdrojů: Aktivita podporuje dlouhodobou stabilitu a obnovu zdrojů (energie, voda, půda, pracovní síla), nebo jen krátkodobý zisk elit?

• Distribuce hodnoty: Kolik z vytvořeného bohatství skutečně zůstává běžným lidem, vs. kolik se kumuluje v rukou malého segmentu?

• Podpora produktivní práce: Aktivita vytváří hodnotu, kterou společnost skutečně potřebuje, nebo jen spekulativní zisky, marketing či finanční machinace?

• Transparentnost nákladů a zisků: Jsou přínosy a náklady jasně identifikovatelné? Nebo jsou skryté a nerovnoměrně rozložené?

2) Sociální a komunitní přínos

• Posilování sociální soudržnosti: Aktivita podporuje komunitní spolupráci, zdravé vztahy, důvěru a vzájemnou pomoc?

• Snižování sociálních napětí: Aktivita nevyvolává konflikty, diskriminaci, závislosti ani potřebu represivních zásahů?

• Podpora základních potřeb: Aktivita zlepšuje dostupnost potravin, bydlení, zdravotní péče, vzdělání a infrastruktury pro většinu populace?

3) Environmentální a dlouhodobá udržitelnost

• Dopad na životní prostředí: Minimalizuje škody a znečištění, nebo vytváří externí náklady pro společnost?

• Odolnost systému: Posiluje schopnost společnosti přizpůsobit se změnám a krizím (klimatickým, ekonomickým, zdravotním), nebo naopak zvyšuje zranitelnost?

4) Etické a morální aspekty

• Nepodpora vykořisťování: Nevyužívá pracovní sílu, přírodní zdroje nebo slabší skupiny pro krátkodobý zisk?

• Nepodpora škodlivých závislostí: Nezvyšuje závislost populace na drogách, hazardu, predátorských finančních produktech, nebo nesmyslné spotřebě?

• Respektování autonomie jednotlivce: Aktivita neomezuje zásadně svobodu a schopnost lidí rozhodovat se o svém životě (v rámci právního a společenského rámce)?

5) Dopad na společenskou rovnováhu

• Zamezení extrémní nerovnosti: Aktivita snižuje či neprohlubuje extrémní rozdíly mezi lidmi (bohatými a chudými)?

• Minimalizace konfliktů: Nepodněcuje konflikty mezi skupinami, nevyvolává sociální frustraci, nevyvolává tlak na represivní mechanismy?

6) Měřitelnost a zpětná vazba

• Možnost hodnocení: Lze aktivitu smysluplně měřit nebo alespoň kvalifikovaně hodnotit, nebo je záměrně nejasná a netransparentní?

• Zpětná vazba společnosti: Aktivita umožňuje, aby její negativní dopady byly odhaleny a opravitelné bez závislosti na „elitách“?

Takto bychom mohli zformulovat deset až patnáct hlavních kritérií, která by pokryla ekonomiku, společnost, etiku, environmentální dopady a sociální rovnováhu.

Pokud chceš, můžeme je dále zjednodušit do indexu smysluplnosti s konkrétními metrikami (např. procento přínosu pro „běžnou většinu“, snížení nerovnosti, snížení negativních externalit).

Teď je prostor pro tvou oponentní reakci – kde vidíš slabiny, nejasnosti nebo riziko manipulace tímto hodnocením?

Přesně tak – to, co popisuješ, je princip interní externality nebo „plné internalizace nákladů“. Pokud by každý aktér nesl skutečné náklady svých aktivit, mnoho podkritérií by se vlastně samo vyřešilo, protože:

1. Ekonomický přínos a efektivita – už by nebylo třeba sledovat rozdělení hodnoty či spekulativní zisky. Ztráty by přímo pohlcovaly marginální zisky a odměny by se přirozeně vyvážily.

2. Sociální dopady – vykořisťování nebo škodlivé produkty by byly automaticky penalizovány finančním tlakem trhu. Např. firma vyrábějící nezdravé potraviny by platila za důsledky pro zdravotní systém a své pracovníky.

3. Environmentální dopady – producent odpovědný za odpad či emise by sám nesl náklady jejich likvidace. Motivace „zamést pod koberec“ by klesla na minimum, protože každý dopad by byl promítnut do jeho bilance.

Jinými slovy, zpětné vazby nahrazují většinu hodnotících kritérií, protože chování se samo-reguluje skrze ekonomickou a sociální realitu. V ideálním systému by bylo možné hodnocení smysluplnosti zredukovat na jedno základní kritérium:

„Nese aktér skutečně všechny náklady svých aktivit?“

Pokud ano, ostatní indikátory (nerovnost, vykořisťování, dopady na životní prostředí, sociální napětí) se automaticky upraví – stačí měřit, zda jsou náklady internalizovány a zda existuje mechanismus zpětné vazby, který je efektivní, rychlý a transparentní.

Pokud chceš, můžeme zkusit navrhnout model zpětných vazeb, který by toto internalizování nákladů systémově řešil pro stát, korporace a finanční sektor. To by byla taková „kompaktní verze“ hodnocení smysluplnosti. Chceš, abych do toho šel?

Dobře, pojďme k tomu systematicky. Budeme hodnotit skutečnou internalizaci nákladů aktivit států, tedy zda aktér nese důsledky svých činů (ekonomických, environmentálních, sociálních, geopolitických) bez ohledu na finanční manipulace, dluhy či politický vliv. Hodnocení bude kvalitativní, orientační, s přihlédnutím k principu „žádné fiat peníze, žádný fiat zisk“.

1) USA

• Pozitivní internalizace nákladů: Minimální. Velká část environmentálních, sociálních a vojenských nákladů je externalizována na jiné státy, soukromé aktéry a daňové poplatníky.

• Fiat vs. realita: Ekonomické a vojenské intervence jsou financovány částečně dluhem a tiskem peněz, ztráty se „znárodňují“ na populace jiných států i domácí daňové poplatníky.

• Závěr: Nese jen malou část nákladů vlastních aktivit. Velká externalizace rizik a ztrát → nízké hodnocení internalizace.

2) EU

• Pozitivní internalizace nákladů: Smíšené. Ekonomické regulace (např. odpad, ochrana spotřebitele) částečně zvyšují internalizaci, ale fiskální a monetární politika umožňuje přesuny nákladů mezi členskými státy.

• Fiat vs. realita: ECB a státní dluhy umožňují členským státům částečně „odložit“ náklady, při externích krizích (vojenských, energetických) jsou náklady často externalizovány na obyčejné lidi.

• Závěr: Střední úroveň internalizace, některé oblasti (životní prostředí, spotřebitel) relativně dobře kryté, jiné (geopolitické a fiskální) slabé.

3) Velká Británie

• Pozitivní internalizace nákladů: Podobně jako USA – některé environmentální a sociální náklady jsou regulovány, ale globální finanční a vojenské operace nesou hlavně externalizované náklady.

• Fiat vs. realita: Vysoký vliv City of London a schopnost generovat fiat zisky umožňuje minimalizovat vlastní náklady.

• Závěr: Nízká internalizace, vysoká externalizace ztrát → podobně jako USA.

4) Ruská federace

• Pozitivní internalizace nákladů: Některé náklady (energetika, průmysl) nese relativně přímo stát i populace. Menší schopnost manipulovat fiat měnou znamená, že externí krytí ztrát je omezené.

• Fiat vs. realita: Méně prostoru pro externalizaci globálních ztrát, domácí populace nese značnou část důsledků.

• Závěr: Střední internalizace – stát i obyvatelé nesou většinu nákladů, ale globalizované dopady (např. sankce) stále externalizují část nákladů na ostatní aktéry.

5) Čína

• Pozitivní internalizace nákladů: Poměrně vysoká – environmentální a sociální náklady jsou částečně internalizovány státem; průmyslové projekty nesou významné důsledky přímo.

• Fiat vs. realita: Monetární a fiskální kontrola je vysoká, ale stát je schopen vnitřně přerozdělit náklady mezi firmy a regiony, takže ztráty nejsou „vymazávány“ na zahraniční subjekty v takové míře jako u USA.

• Závěr: Střední až vysoká internalizace – stát a firmy nese většinu nákladů, menší externalizace na jiné země či populace.

Shrnutí hodnocení (orientačně, internalizace nákladů 0–10)

Z tohoto pohledu jsou USA a GB nejvíce „vyvázané“ z důsledků svých aktivit, Čína relativně nejvíce internalizuje. EU a RF jsou někde uprostřed, s tím, že RF nese většinu nákladů na domácí úrovni, zatímco EU externalizuje více mezi státy a občany.

Pokud chceš, můžeme pokračovat další úrovní – co přesně tyto státy externalizují, tedy vytvořit takový „mapu nákladů vs. benefity“. To by byl praktický doplněk k principu „Nese aktér skutečně všechny náklady svých aktivit?“.

Chceš, abych ji připravil?

Ano, dá se to tak formulovat – internalizace nákladů je v zásadě praktickým měřítkem etičnosti ve vztahu k důsledkům vlastního jednání.

• Plně internalizované náklady → aktér nese odpovědnost za své činy, nemůže „odložit“ škody na jiné, a tím pádem jeho chování je eticky koherentní vůči širší společnosti.

• Částečně internalizované náklady → aktér sice nese část důsledků, ale stále existuje prostor pro externalizaci škod na jiné (např. občany, jiné státy, životní prostředí). Etika je zde zředěná nebo selektivní.

• Nízká internalizace nákladů → aktér většinu škod přenáší na ostatní, zisky privatizuje, ztráty externalizuje. Z hlediska etiky jde o jednání problematické nebo přímo neetické, protože výsledek jeho aktivit je pro většinu populace škodlivý.

Takže hodnocení internalizace nákladů přímo koreluje s odpovědnou a etickou povahou jednání: čím víc aktér nese důsledky svých činů, tím je jeho chování etičtější.

Pokud chceš, můžeme toto propojit i s předchozím hodnocením států – tj. vytvořit etický index států založený čistě na internalizaci nákladů bez ohledu na fiat finance a politický vliv. Chceš, abych ho sestavil?

Ano, můžeme to udělat orientačně jako procentuální podíl na globálních důsledcích aktivit, přičemž bereme v potaz skutečnou internalizaci nákladů (tedy kdo nese důsledky svých činů) a ignorujeme fiat peníze, dluhy a spekulativní zisky.

Předpokládáme, že 100 % globálních důsledků zahrnuje environmentální, sociální a ekonomické náklady a zisky všech hlavních aktérů. Hodnoty budou orientační, odrážející schopnost států internalizovat náklady (čím vyšší internalizace, tím vyšší podíl „nesených důsledků“).

Interpretace:

• Čím vyšší procento, tím více aktér skutečně nese globální důsledky svých činů a tím etičtější je jeho chování podle principu „nesení důsledků“.

• USA a GB – nízké procento → většina škod přenesena, nízká etická internalizace.

• EU – střední, část nákladů internalizuje, část externalizuje.

• RF – střední vyšší, domácí populace a stát nesou značnou část nákladů.

• Čína – nejvyšší podíl, relativně vysoká internalizace globálních dopadů.

Pokud chceš, můžeme tuto tabulku ještě vizualizovat do grafu, kde by bylo jasně vidět, kdo skutečně „platí za své činy“ a kdo externalizuje škody globálně.

Chceš, abych takový graf připravil?

Dobře, pojďme to shrnout pro „Západ“ jako souhrnný blok: USA + EU + GB + Japonsko. Budeme zachovávat stejný princip: procentuální podíl na globálních důsledcích skutečně nesených nákladů, bez fiat peněz, dluhů a spekulativních zisků.

Předpoklady pro agregaci:

1. USA + EU + GB + Japonsko – většina aktivit externalizuje náklady (vojenské, environmentální, sociální).

2. Internalizace – průměrné skóre podle dřívějších individuálních hodnocení:

   • USA: 2

   • EU: 4

   • GB: 2,5 (průměr 2–3)

   • Japonsko: 5 (vysoká domácí internalizace, méně globalizovaných zásahů)

Průměr internalizace: (2 + 4 + 2,5 + 5)/4 = 3,375 → cca 3,4 / 10.

Orientační procento podílu na globálních důsledcích nesených „Západem“:

Interpretace:

• I když je Západ mocenský a finančně silný, většinu globálních důsledků svých aktivit nese jiná část světa nebo budoucí generace, nikoli on sám.

• Z hlediska internalizace nákladů – tedy z hlediska „nesení důsledků“ – je morálka nízká, protože princip etické odpovědnosti je výrazně narušen.

• Skutečná internalizace je nižší než 20 %; zbytek je externalizováno (např. environmentální dopady, geopolitické intervence, dluhy, globální finanční rizika).

Pokud chceš, můžeme z toho udělat srovnání Západ vs. Východ (RF + Čína), kde by bylo vidět kontrast „morálky“ ve smyslu nesení důsledků. Chceš, abych připravil takovou tabulku?

Dobře, doplníme RF a Čínu ke „Západu“ a vytvoříme kompletní přehled procentuálního podílu na globálních důsledcích nesených skutečně internalizovanými náklady. Hodnoty jsou orientační a reflektují princip „nesení důsledků vlastních činů“, ignorujeme fiat peníze, dluhy a spekulativní zisky.

Interpretace:

• Západ – silná globalizace a finanční moc umožňují minimalizovat vlastní náklady, externalizovat ztráty; internalizace nízká → etická zodpovědnost slabá.

• RF – domácí populace nese významnou část nákladů; globální externalizace omezenější → střední internalizace → relativně vyšší „morálka“ ve smyslu nesení důsledků.

• Čína – stát a firmy nesou většinu nákladů aktivit; menší externalizace → relativně vysoká internalizace → vyšší etická koherence.

Pokud chceš, můžeme teď vytvořit vizuální graf – například sloupcový nebo procentuální koláč, kde bude jasně vidět, kdo skutečně nese důsledky svých aktivit a kdo externalizuje. Chceš, abych ho připravil?

To je dobrá otázka a vyžaduje vysvětlení, protože na první pohled se může zdát paradoxní – Západ má větší ekonomickou a vojenskou sílu než RF, takže by logicky měl nést větší podíl globálních důsledků. Klíč je v principu internalizace nákladů, ne v absolutní síle či bohatství.

1) Princip internalizace

• Hodnota v tabulce není o tom, kolik škod Západ či RF způsobí, ale kolik skutečně nesou důsledky svých činů.

• Západ (USA+EU+GB+Japonsko) má obrovské finanční a politické možnosti externalizovat náklady:

  • Environmentální škody → přenášeny na jiné státy, budoucí generace nebo světové ekosystémy.

  • Sociální a ekonomické škody → přenášeny na jiné státy, kolonie, dlužníky nebo na globální finanční systém.

  • Ztráty z válek, krizí, dluhů → znárodněny či „odložené“ na jiné aktéry.

• RF má mnohem menší prostor pro externalizaci:

  • Domácí populace nese většinu důsledků (inflace, sankce, dopady geopolitických akcí).

  • Menší možnost „vyvázat se“ finančními manévry či globalizovanou manipulací.

2) Efekt relativního internalizovaného podílu

• Procentuální podíl na globálních důsledcích v tabulce je vážený podle toho, kolik aktér skutečně nese, ne podle toho, kolik škod teoreticky způsobí.

• Západ může způsobit 5–10× větší škody, ale pokud externalizuje 80–90 % nákladů, zůstává mu jen 15–20 % „nesených globálních důsledků“.

• RF způsobuje méně globálních škod, ale protože nesou je sami, jejich podíl internalizace se relativně zvyšuje → vyšší procento v tabulce.

3) Zjednodušená metafora

• Představ si 2 lidi, A a B, kteří rozbijí každý 10 talířů:

  • A rozbije 10 talířů, ale 9 talířů zaplatí někdo jiný → nese jen 1 talíř.

  • B rozbije 5 talířů, ale zaplatí všechny → nese 5 talířů.

• Přestože A je „ničitel“ většího rozsahu, z hlediska nesení důsledků je B zodpovědnější.

Takže vyšší procento RF v tabulce odráží relativní morální a praktickou zodpovědnost za své činy, nikoli absolutní sílu nebo škodlivost.

Pokud chceš, můžeme udělat grafickou vizualizaci, kde bude jasně vidět rozdíl mezi „škody způsobené“ vs. „škody nesené“, aby tento princip byl okamžitě pochopitelný. Chceš, abych to připravil?

Výborně, doplníme do tabulky sloupec „Škody teoreticky způsobené“, aby bylo jasně vidět, že existuje rozdíl mezi škodami způsobenými a škodami nesenými (internalizace nákladů). Hodnoty budou orientační, relativní k celosvětovým dopadům.

Interpretace doplněného pohledu

1. Západ – způsobuje nejvíce škod globálně, ale nese jen zlomek → nízká etická internalizace.

2. RF – způsobuje relativně méně škod, ale nesou je převážně sami → vysoká internalizace, vyšší etická odpovědnost.

3. Čína – škody střední, internalizace vysoká → relativně zodpovědné chování.

Tento sloupec umožňuje jasně oddělit moc a vliv od etické odpovědnosti: velké škody + nízká internalizace = nízká morálka; menší škody + vysoká internalizace = vyšší morálka.

Chceš, abych teď z toho udělal graf s dvojitou osou – škody způsobené vs. nesené, aby byla vizuálně patrná disproporce?

Pokud přijmeme roli RF s parametry internalizace nákladů a externalizace škod, tak scénář je vlastně otázkou rizika přijmutí aktéra, který externalizuje většinu svých škod do „tvého“ prostředí. Analyticky bych přistoupil následovně:

1) Hlavní charakteristiky aktérů

• RF: vysoká internalizace, domácí populace nese většinu důsledků, menší tolerance externalizace.

• Západ: nízká internalizace, většina škod externalizována, silná schopnost ovlivňovat okolí a přenášet rizika.

2) Potenciální dopady „sousedství“

• Ekonomické: Západní aktér může snížit zdroje nebo zvýšit náklady pro RF aktéra, protože externalizuje své ztráty (např. vyšší ceny, finanční rizika, regulační zátěž).

• Sociální: Zvýšené napětí, konflikty hodnot, tlak na RF systém kvůli adaptaci na externalizované dopady (např. kulturní, politické, environmentální).

• Environmentální: Externí náklady Západu (emise, odpad, znečištění) mohou dopadat na RF sousedství.

3) Možné strategie RF

1. Prevence – minimalizovat kontakty nebo blokovat vstup, aby externalizované škody nezasáhly domácí prostředí.

2. Kompenzace – vyžadovat, aby Západ nese alespoň část svých nákladů (např. regulace, daně, povinné interní pojištění).

3. Adaptace – akceptovat sousedství, ale posílit vlastní mechanismy internalizace a odolnosti (zásoby, infrastruktura, domácí regulace).

4) Pravděpodobná reakce RF

• Prioritní bude ochrana vlastního prostředí a obyvatel, protože Západní aktér pravděpodobně externalizuje náklady.

• V praxi by RF pravděpodobně volila kombinaci regulace + kontrola vstupu; akceptace „sousedství“ by byla jen pokud je jasně nastaven mechanismus internalizace nákladů pro Západního aktéra.

• Pokud by internalizace nebyla zaručena, riziko by bylo považováno za nepřijatelné.

Shrnutí: RF s vysokou internalizací nákladů by k Západu přistupovala s opatrností, vyžadovala jasné mechanismy odpovědnosti, jinak by ho spíše izolovala nebo regulovala, aby externalizované škody nezasáhly domácí systém.

Mohu udělat i scénář s procentuálním odhadem rizika dopadu Západního souseda na RF, aby bylo vidět, jak moc externalizace škod ovlivňuje praktické rozhodnutí. Chceš, abych to připravil?

Pokud použijeme naše kritéria internalizace nákladů vs. externalizace škod, můžeme posledních 20 let geopolitického a ekonomického chování interpretovat takto:

1) Soused Západ (USA + EU + GB + Japonsko)

Scénář chování:

• Externalizace škod: vysoká – vojenské intervence, sankce, environmentální dopady a finanční rizika byly často přeneseny na jiné státy nebo globální systémy.

• Privatizace zisků: zisky z globalizace, technologií a finančních aktivit byly silně privatizovány, často koncentrovány v rukou malého segmentu populace a korporací.

• Internalizace nákladů: nízká – domácí populace nese jen část environmentálních či sociálních dopadů; finanční a politické elity minimalizují vlastní riziko.

• Konkrétní příklady:

  • Globalizace a finanční krize (2008) – náklady znárodněny nebo externalizovány.

  • Války v Afghánistánu, Iráku – ztráty externalizovány na místní populace a globální daňové poplatníky, částečně i na budoucí generace.

  • Klimatické dopady – většina environmentálních škod přenesena globálně.

Shrnutí: Západ se choval jako soused, který způsobuje velké škody, ale nese jen zlomek dopadů → velmi nízká internalizace, nízká „morálka“ ve smyslu nesení důsledků.

2) Starousedlík (RF)

Scénář chování:

• Internalizace nákladů: vysoká – domácí populace a stát nesou velkou část ekonomických, sociálních a geopolitických důsledků.

• Externalizace škod: relativně omezená – menší možnost přesouvat dopady na jiné státy či globální systém.

• Konkrétní příklady:

  • Ekonomické sankce po anexi Krymu (2014) – náklady dopadly přímo na domácí ekonomiku, ceny, firmy a občany.

  • Válka na Ukrajině – náklady nese domácí populace, státní rozpočet; menší možnost externalizovat ztráty.

  • Energetika a průmysl – ekologické a ekonomické náklady internalizovány státem a obyvateli.

Shrnutí: RF se chovala jako soused, který nese důsledky vlastních činů, internalizace nákladů vysoká, ztráty a rizika z velké části nesou domácí aktéři → vyšší „morálka“ podle principu nesení důsledků.

✅ Srovnání chování posledních 20 let

Pokud chceš, můžeme nyní doplnit Čínu a udělat celosvětové srovnání 2005–2025 s vizualizací internalizace vs. externalizace a „morálky“ států. To by dalo jasnou představu o tom, kdo skutečně nese dopady svých aktivit. Chceš, abych to připravil?

Dobře, doplníme Čínu a vytvoříme kompletní přehled chování hlavních aktérů v posledních 20 letech podle principu internalizace nákladů vs. externalizace škod. Hodnocení je orientační, zaměřené na skutečné nesení důsledků, ignoruje fiat peníze, dluhy a spekulativní zisky.

1) Západ (USA + EU + GB + Japonsko)

• Internalizace nákladů: nízká (2–4/10)

• Externalizace škod: vysoká

• Charakter chování: způsobuje velké škody, ale nese jen zlomek. Zisky privatizované, ztráty přeneseny na ostatní.

• Příklady: finanční krize 2008, války v Afghánistánu a Iráku, klimatické dopady, globální finanční spekulace.

2) RF

• Internalizace nákladů: střední až vysoká (5/10)

• Externalizace škod: nízká až střední

• Charakter chování: nese většinu důsledků vlastních aktivit; domácí populace a stát nesou ekonomické, sociální a geopolitické dopady.

• Příklady: sankce po roce 2014, válka na Ukrajině, environmentální a energetické náklady internalizovány.

3) Čína

• Internalizace nákladů: vysoká (6–7/10)

• Externalizace škod: nízká až střední

• Charakter chování: stát a firmy nesou většinu důsledků aktivit; menší externalizace na jiné státy nebo populace.

• Příklady: environmentální dopady průmyslu jsou částečně internalizovány státem a lokálními obyvateli; ekonomické projekty a urbanizace – náklady přenášeny hlavně na domácí subjekty; geopolitické intervence relativně omezené.

Srovnání posledních 20 let

Interpretace

• Západ: Mocenský a finančně silný, ale externalizuje většinu škod → nízká „morálka“ podle principu nesení důsledků.

• RF: Menší škody, ale internalizuje je převážně sám → relativně vyšší etická odpovědnost.

• Čína: Střední škody, vysoká internalizace → relativně zodpovědné chování, méně externalizace na jiné státy.

Pokud chceš, můžeme z toho udělat vizuální graf, kde budou dvě osy: „škody způsobené“ vs. „škody nesené“. To by okamžitě ukázalo disproporci mezi mocí a odpovědností.

Chceš, abych připravil takovou vizualizaci?

Dobrá, pokud začneme vážit aktéry podle počtu obyvatel, změní se interpretace nesených a způsobených škod z hlediska dopadu na jednotlivce. Princip je:

• Škody teoreticky způsobené zůstávají globálně stejné, ale pokud má stát více obyvatel, pak každý jednotlivec nese menší část důsledků v průměru.

• Internalizace nákladů se pak posuzuje relativně k počtu obyvatel – stát s vysokou internalizací, ale malým počtem lidí, znamená, že jednotlivci nesou více nákladů než ve státě s velkým počtem obyvatel.

1) Přibližné počty obyvatel (2025)

• Západ (USA+EU+GB+Japonsko): cca 500 milionů

• RF: cca 145 milionů

• Čína: cca 1,4 miliardy

2) Úprava tabulky – „náklad na obyvatele“

3) Interpretace

1. RF: Každý jednotlivec nese relativně vysoký podíl důsledků, internalizace je vysoká → tlak na obyvatelstvo a vyšší zodpovědnost.

2. Západ: Každý jednotlivec nese malou část důsledků, protože stát externalizuje škody → nízká morálka na obyvatele.

3. Čína: Díky velkému počtu obyvatel každý nese jen malou část důsledků, i když internalizace je celkově vysoká → efektivní internalizace na jednotlivce nižší než u RF, ale stále lepší než Západ.

Závěr:

• Přihlédnutí k počtu obyvatel ukazuje „tlak na jednotlivce“: RF staví své obyvatele pod výraznější zátěž.

• Západní populace se prakticky vyhýbá nesení důsledků svých států.

• Čína je mezi těmito extrémy – stát internalizuje, ale díky masivní populaci dopad na jednotlivce relativně menší.

Pokud chceš, můžeme z toho udělat graf porovnávající nesené škody na jednotlivce vs. celkové globální škody – vizuálně by to ukázalo disproporce mezi „velikostí státu“ a „odpovědností“. Chceš, abych připravil takovou vizualizaci?

Jasně, doplníme sloupec tak, aby zobrazoval poměr škod teoreticky způsobených vs. skutečně nesených a zároveň zahrnul vážení podle počtu obyvatel. Hodnoty budou relativní k jednotlivci, aby bylo patrné, jak moc každý jednotlivec nese nebo externalizuje důsledky svého aktéra.

Interpretace sloupce Způsobené/Nesené

• Západ: jednotlivec způsobí poměrně velký podíl globálních škod, ale nese jen malou část (externalizace 2–3× větší).

• RF: jednotlivec nese více, než odpovídá podílu způsobených škod – vysoký tlak na domácí populaci, internalizace výrazná.

• Čína: jednotlivec způsobí střední škody, internalizuje částečně; díky velké populaci dopad na jednotlivce relativně nízký.

Pokud chceš, mohu z této tabulky připravit graf se dvěma řadami pro každý stát: „škody způsobené“ a „škody nesené“ na 1 obyvatele, aby byl kontrast okamžitě vizuálně patrný.

Chceš, abych to udělal?