Cookie Consent by Free Privacy Policy website Zaplatilo Německo za reparace z II. světové války? Komu? - jetoonas.cz

Zaplatilo Německo za reparace z II. světové války? Komu?

Zaplatilo Německo za reparace z II. světové války? Komu?

ChatGPT řekl:

Otázka německých reparací po druhé světové válce je složitá, protože jejich výběr a rozdělení probíhaly dlouhodobě, v několika vlnách, a různými formami – nejen peněžními platbami, ale také odevzdáním průmyslového vybavení, surovin, území či práce zajatců.

Níže shrnu hlavní fáze a příjemce reparací, spolu s tím, kde zůstaly otevřené spory (zejména v otázce Československa a Polska).

1. Postupimská konference (1945) – základní rámec

  • V červenci–srpnu 1945 se USA, SSSR a Velká Británie dohodly na zásadách reparací:

    • Německo nebude platit reparace klasickými peněžními převody.

    • Reparace budou odevzdávány formou průmyslového zařízení, demontáže továren, strojů, lodí, surovin, patentů a pracovních sil.

    • Rozdělení mezi vítězné mocnosti:

      • SSSR získal právo na 50 % všech reparací z německých západních zón, přičemž za to měl dodávat západním spojencům určité suroviny z východu.

      • USA, Velká Británie a Francie měly vlastní část reparací z území, které spravovaly.

    • Německo muselo také převést území:

      • východní část (Slezsko, Pomořany, část Východního Pruska) připadla Polsku a SSSR,

      • což mělo být započítáno jako součást reparací.

📌 Československo bylo v Postupimi zahrnuto mezi „další státy, které mají nárok na reparace“, ale nemělo vlastní přímé vyjednávací místo.

2. Rozdělení reparací podle států

Stát / skupina států Forma reparací Poznámka
SSSR Demontáž továren, dodávky strojů, surovin, celé výrobní linky, váleční zajatci jako pracovní síla. Celkem cca 10–12 mld. USD (v cenách 1945).
USA Patentní práva, technická dokumentace, část strojů a továren. Menší rozsah než SSSR.
Velká Británie Strojní zařízení, lodě, infrastruktura.
Francie Odevzdání průmyslového vybavení z francouzské okupační zóny.
Polsko Územní zisky (část Slezska, Pomořany, Východní Prusko), část průmyslových demontáží přes SSSR. V roce 1953 se Polsko pod tlakem SSSR formálně vzdalo dalších reparací od NDR.
Československo Získalo menší část reparací, hlavně z území sovětské zóny (cca 360 mil. USD v cenách 1938). Nedostalo slíbený plný podíl, protože většinu si ponechal SSSR.
Izrael a Židé v diaspoře Od roku 1952 na základě dohody Adenauer – Ben Gurion. Luxemburská dohoda – cca 3 mld. západoněmeckých marek (DM) pro Izrael + 450 mil. DM pro světové židovské organizace.
Řecko, Jugoslávie aj. Malé částky, většinou zajišťoval SSSR nebo západní zóny.

3. Západní Německo a program Marshallova plánu (1948–1952)

Po vzniku SRN (Spolková republika Německo) v roce 1949 se přístup k reparacím změnil:

  • Západní spojenci zastavili demontáž německých továren – potřebovali Německo jako ekonomickou hráz proti SSSR.

  • Německo přestalo platit klasické reparace, místo toho dostávalo Marshallovu pomoc – tedy finanční podporu od USA na obnovu ekonomiky.

  • Část reparačních závazků byla transformována do bilaterálních dohod – například vůči Řecku nebo Izraeli.

4. Luxemburská dohoda (1952) – platby Izraeli

Jedna z nejznámějších dohod:

  • Podepsaná mezi SRN a Izraelem + Konferencí o židovských materiálních nárocích.

  • Celkem 3,45 miliardy DM (cca 1,3 miliardy USD v tehdejší hodnotě).

  • Politický význam: SRN tím uznala morální odpovědnost za holocaust a umožnila částečnou obnovu izraelské ekonomiky.

5. Východní Německo (NDR) a SSSR

  • NDR od počátku odváděla reparace přímo do SSSR.

  • SSSR rozmontoval a odvezl zhruba 40 % průmyslové kapacity východního Německa.

  • Odhad: 3,5 až 4 miliardy USD do roku 1953.

  • V roce 1953 se NDR osvobodila od reparačních plateb, protože byla považována za „socialistického spojence“.

6. Konference v Londýně (1953) – německý dluh

  • Dohoda o omezení a restrukturalizaci německých válečných dluhů a reparací.

  • Závazky byly odloženy až do sjednocení Německa.

  • To znamená, že některé země mohly požadovat reparace znovu až po roce 1990.

7. Po sjednocení Německa (1990) – faktické uzavření otázky

  • Při sjednocení SRN a NDR v roce 1990 byla podepsána „Smlouva dva plus čtyři“ (SRN + NDR + USA, SSSR, UK, Francie).

  • Tato smlouva definitivně uzavřela otázku reparací.

  • Německo se zavázalo:

    • Nebude dále platit nové reparace.

    • Splní pouze některé bilaterální dohody z minulosti (např. s Izraelem).

    • Poskytne určité fondy pro oběti nacismu, např. Fond pro nuceně nasazené pracovníky.

8. Československo a reparace

Československo mělo nárok na 360 milionů USD (v cenách 1938), ale:

  • Reálně obdrželo asi 14 % této částky – hlavně v podobě zabaveného majetku Němců, pár dodávek strojů, a části zlata z americké zóny.

  • Většina slíbených reparací zůstala v SSSR nebo nebyla nikdy vyplacena.

  • Po roce 1990 už nebylo možné žádat další reparace, protože otázka byla považována za uzavřenou mezinárodními dohodami.

9. Shrnutí v číslech (orientační)

Příjemce Odhad (v USD, ceny 1945)
SSSR 10–12 mld.
Polsko 1–2 mld. (část přes územní zisky)
Francie 1,5 mld.
USA 1 mld.
Velká Británie 1 mld.
Izrael + Židovské organizace 1,3 mld. (přepočet z DM)
Československo 0,05 mld. (skutečně doručeno)

10. Závěrečná fakta

  • Německo platilo reparace, ale největší podíl dostal SSSR, a to především formou průmyslového vybavení a surovin, nikoli peněz.

  • V 50. letech se reparace změnily spíše na bilaterální dohody (Izrael, Řecko, Jugoslávie).

  • Po sjednocení Německa v roce 1990 byla otázka reparací uzavřena, takže dnes již nelze nárokovat nové platby.

  • Československo a Polsko se cítily poškozené, protože jejich nároky byly přesměrovány přes SSSR, který si většinu reparací ponechal.