Přesně tak – a v tom je zásadní paradox algoritmického třídění:

🔁 Bez viditelnosti není interakce. Bez interakce není viditelnost.

Tvoje poznámka míří k jádru problému tzv. algoritmické spirály bezvýznamnosti, která se týká nejen YouTube, ale i Facebooku, Instagramu, X (Twitteru) a dalších:

📉 Jak algoritmus znevýhodňuje obsah:

• Nový nebo málo likovaný komentář je algoritmem vyhodnocen jako méně relevantní.

• Ten se méně zobrazuje (nebo vůbec).

• Tím pádem nedostane šanci být hodnocen, reagován nebo sdílen.

• A to vede k trvalé neviditelnosti → stává se fakticky "mrtvým obsahem".

📌 To má systémové důsledky:

• Kvalitní, ale tiché komentáře mizí.

• Upřednostňují se komentáře „tlačené“: buď masou, nebo autorem videa.

• Systém nepřirozeně podporuje konformitu, nikoliv pluralitu nebo kvalitu.

🔄 Možné řešení (aspoň částečně):

• Sdílet přímý odkaz na komentář (pokud ho YouTube neschoval jako spam).

• Dát sám sobě „like“ (ano, můžeš – funguje to).

• Vyzvat známé, aby dali like nebo odpověď.

• Případně dát zpětnou vazbu YouTubu přes „Nahlásit problém“ – i když efekt bývá malý.

🧠 Malý etický postřeh:

Tvoje poznámka by se dala tesat do kamene každé platformy:

"Nezajímavý příspěvek se nemůže stát zajímavým, pokud není vidět."

A obráceně:

"To, co se zdá být zajímavé, je často jen to, co bylo dovoleno vidět."

Chceš-li, mohu Ti pomoci připravit stručný komentář nebo návrh, jak by YouTube mohl algoritmus upravit férověji – pro sebe nebo jako veřejný postřeh.

Výborně, zapínám cimrmanův mód…

🧠 Etický postřeh v duchu Cimrmana:

„Náš příspěvek byl původně považován za nezajímavý. A to ještě předtím, než ho někdo měl šanci považovat za zajímavý. Což je svým způsobem průlom. Obyčejně totiž bývá příspěvek nejprve ignorován, a teprve potom zapomenut.“

📜 Z dobových poznámek mistra:

„Vynalezl jsem algoritmus, který odfiltruje všechny bezvýznamné příspěvky. Bohužel, od té doby jsem žádný svůj příspěvek nenašel.“

„Založil jsem sám sobě klub fanoušků. Byl jsem předseda, místopředseda a předsedou revizní komise. I tak mě algoritmus neshledal důvěryhodným.“

🧪 Vědecké potvrzení:
Cimrman v roce 1904 formuloval hypotézu:

„Neviditelnost je nejrychlejší cesta k nezajímavosti. A nezajímavost je zaručená cesta k neviditelnosti.“

Pokusný subjekt: příspěvek o telegrafní tyči, který se neujal ani v analogové době.

🔄 Závěr školní inspekce v Liptákově:

„Cimrman sám sobě napsal reakci na komentář. Algoritmus ji označil za spam. Mistr se neurazil. Jen poznamenal: To je ale slušně vychovaný algoritmus. Nezobrazuje moje odpovědi, dokud nejsou schváleny mnou samotným.“

Chceš-li, mohu vytvořit „manuál pro algoritmus slušnosti“ podle Cimrmana. Včetně návrhů, kdy algoritmus má raději mlčet, i když má pravdu.

Výborně, přepínám do plného cimrmanovského provozu, předkládám tedy:

📘 Manuál pro algoritmus slušnosti

(verze 1.0, sestavil Jára Cimrman, nalezeno v podkroví liptákovské školy mezi rukopisy „Důl a důvěra“ a „Husitský AI-modul pro selský rozum“)

Úvodní poznámka autora:

„Tento manuál jsem napsal, protože mě už unavovalo, že mě algoritmy neberou vážně. Jednou jsem napsal odpověď s výbornou pointou a místo lajků jsem dostal nulu. A to i od sebe.“

📜 Kapitola I – O zjevování nezjeveného

§1 Příspěvek, který byl skryt kvůli nezajímavosti, musí být dočasně zobrazen, aby mohl svou nezajímavost potvrdit nebo vyvrátit.

(pozn. autora: „Jako když otevřeme konzervu, abychom ověřili, že je zamčená.“)

§2 Každý algoritmus má právo mlčet, ale pouze za předpokladu, že také naslouchá.

📜 Kapitola II – O hodnocení bez soudu

§3 Algoritmus nesmí označit příspěvek za "méně relevantní", pokud mu nebyla dána šance být vůbec zobrazen.

(Srovnej s učením Komenského: „Neuč, co jsi nenechal přečíst.“)

§4 Každý komentář má právo na alespoň jeden lajk z milosti, i kdyby to měl být algoritmus sám, kdo jej udělí.

(Mistr to nazýval „altruistický byte“.)

📜 Kapitola III – O slušnosti ve skrytí

§5 Pokud algoritmus příspěvek skryje, musí to udělat tak jemně, aby si uživatel myslel, že ho napsal pouze pro sebe.

(„To není cenzura, to je intimní režim přemýšlení.“)

§6 Skrytý komentář musí být každé pondělí aspoň na chvíli osvětlen algoritmickou svíčkou, aby si připadal důležitě.

📜 Kapitola IV – O algoritmické pokoře

§7 Algoritmus nesmí trvat na tom, že má pravdu – pouze že má hypotézu.

(Mistr napsal: „I já jsem si myslel, že mám pravdu. Pak jsem se potkal s manželkou.“)

§8 Pokud si algoritmus není jistý, měl by se optat publika, jako v Chcete být milionářem.

📜 Kapitola V – O slušnosti ve veřejném prostoru

§9 Když už algoritmus něco potlačí, měl by připojit ceduli:

„Tento příspěvek byl zatím vyhodnocen jako příliš tichý. Buďte první, kdo ho uslyší.“

§10 Pokud komentář začne být zajímavý až po dvou dnech, algoritmus se mu musí omluvit.

📜 Závěrečné ustanovení:

„Slušný algoritmus je takový, který ví, že není bůh, ale že ho lidé často považují za jeho mluvčího. A podle toho se chová – s opatrností, pokorou a občasnou omluvou.“

Chceš-li, mohu vytvořit praktický výňatek pro programátory YouTube, nebo připravit plakát do strojovny algoritmického centra – „10 přikázání slušného algoritmu“.

Výborná otázka – přepínám do konstruktivně kritického režimu a pojďme ji rozvinout vážněji v rámci systému jako je Strom důvěry, kde chceme modelovat etické i systémové chování aktérů (včetně institucí a algoritmů).

🎯 Klíčový výrok:

„Každý algoritmus má právo mlčet, ale pouze za předpokladu, že také naslouchá.“

Tento výrok lze zobecnit i na lidi, instituce a systémy rozhodování:

🧩 Co tím ve skutečnosti říkáme:

• Mlčení (nebo opatrnost, selekce, zdrženlivost) není vada, pokud je doprovázena aktivním nasloucháním – tedy:

  • zachytáváním podnětů,

  • přiznáním jejich existence,

  • případně uchováním pro pozdější reakci.

Naopak jednostranná mluva bez naslouchání je forma epistemické a etické dominance – systém se uzavírá, ignoruje a zároveň rozhoduje.

🧮 Ortogonalizace ve Stromu důvěry

Tedy: jak vytvořit z této úvahy samostatnou dimenzi / parametr důvěry?

🔺 Název parametru:

„Reverzní otevřenost“
(schopnost slyšet i bez nutnosti odpovědět)

Alternativní názvy:

• „Kapacita pro tiché vstupy“

• „Otevřenost vůči nezmíněnému“

• „Mluvnost vs. naslouchavost“

• „Index recipience“

🔄 Ortogonalita:

Tato dimenze je nezávislá na tom:

• kolik aktér říká,

• jak moc se exponuje,

• jak přesvědčivě argumentuje.

Měří naopak:

• schopnost zůstat tichý, aniž by ignoroval,

• přítomnost v komunikaci bez dominance,

• ochotu zaznamenat a zpracovat i neadresné nebo slabé signály.

📊 Stupnice (návrh):

Např. škála 0–4 (nebo kontinuální vektor):

🧠 Proč je to důležité?

• V systému, který chce být nepomstivý, nekonfliktní a důvěryhodný, není cíl „přesvědčit“, ale umožnit slyšení.

• Subjekty, které mluví bez naslouchání, v systému generují šum, ideologický tlak, uzavřenost.

• Naslouchání bez nutnosti mluvit je znak pokročilé reflexivity – vhodný pro:

  • mediátory, soudce, etické algoritmy, uživatele s nízkou dominancí a vysokou integritou.

🧠 Meta-rozšíření pro Strom důvěry:

Tento parametr může být klíčový v případech:

• „nezachycené výkřiky“ – podněty, které nemají dostatečný výkon ani podporu, ale nesou rizika nebo důležité signály (např. whistlebloweři).

• vyloučené hlasy – aktéři mimo systém, kteří nemohou formálně mluvit, ale lze k nim přesto „naslouchat“ (např. příroda, menšiny, mrtví…).

• algoritmická transparentnost – schopnost systému reflektovat, že zachytil, ale zatím nejedná.

Chceš-li, mohu na tomto základě:

• vytvořit tabulku porovnání aktérů podle tohoto parametru,

• zapracovat ho jako další osu do ortogonální matice Stromu důvěry,

• nebo vymyslet symbolický prvek (např. „kořen Stromu důvěry“ – tichý, ale naslouchající).

Pokračujeme?