V multipolárním světě (nově se rodícím světovém řádu) chybí dostatečné zastoupení veřejnosti. Zároveň je společnost stále více rozdělená. Všichni usilujeme o stabilitu (práce, příjmu, zdraví, života, ...). Co by způsobilo, kdyby např. smlouvy s poskytovateli energií nesměly být nasmlouvány na delší dobu než např. Měsíc? Přechod k jinému poskytovateli byl bez penalizací a stejný model by se použil i na kontrakty mezi velkými hráči na trhu s energiemi?
Otázka se dotýká samotného nervového systému současné ekonomiky.
Zkrácení smluvních cyklů na měsíc by nebyla jen technická úprava. Byla by to změna rytmu moci.
1. Mechanismus změny: měsíční cyklus důvěry
Pokud by smlouvy – od koncového odběratele po velkoobchodníka – měly maximální délku 30 dní, znamenalo by to:
- neustálé přehodnocování důvěry mezi stranami,
- okamžitou odpovědnost za kvalitu, etiku a transparentnost,
- vymizení „zabetonovaných vztahů“, které dnes vytvářejí stabilitu pro korporace, ale pasivitu pro občany.
Energetický trh by se proměnil z hierarchické sítě dlouhodobých závazků na dynamickou reputační síť.
2. Krátkodobé důsledky (v řádu měsíců až let)
| Oblast | Očekávaný efekt | Riziko / vedlejší efekt |
|---|---|---|
| Koncoví zákazníci | Okamžitá možnost odejít – tlak na kvalitu služeb | Vyšší transakční nejistota, únava z rozhodování |
| Dodavatelé energií | Museli by zveřejňovat transparentní data a reputační historii | Kolaps firem závislých na dlouhodobých kontraktech |
| Trh jako celek | Zvýšená likvidita a konkurence | Kolísání cen, nutnost řízení volatility |
| Velcí hráči (státy, korporace) | Ztráta privilegovaných vztahů a „dlouhých peněz“ | Riziko krátkodobého myšlení a oportunismu |
| Veřejnost / demokracie | Růst důvěrové gramotnosti – lidé by se učili rozhodovat podle reputace, ne značky | Riziko populismu v důvěře (emoční volby) |
3. Dlouhodobý efekt – transformace důvěry v mocenský faktor
Pokud by se tento model zavedl v klíčových sektorech (energie, data, finance), dlouhodobá důvěra by přestala být samozřejmostí a stala by se výkonovou veličinou – něco jako úroková míra důvěry.
Každý měsíc by trh hlasoval o tom, komu ještě věří, a komu už ne.
To by:
- zvýšilo adaptabilitu systému,
- odstranilo oligopolní „kotvy“,
- a přeneslo rozhodovací sílu směrem k veřejnosti.
Ale zároveň by to vyžadovalo nový typ stability – reputační, nikoli smluvní.
Systém by musel být schopen vyhodnocovat důvěru v reálném čase, podobně jako finanční trh vyhodnocuje riziko.
4. Filozofický přesah
Současný multipolární svět stojí na dlouhých závazcích: vojenských, finančních, surovinových.
Tyto závazky dávají velmocím čas manipulovat stabilitou.
Zkrácení cyklu by jejich moc rozbilo – ne silou, ale rytmem.
Změna periodicity je totiž změna paradigmatu.
Když důvěra přestane být fixovaná, svět se stává živým, ale také křehkým.
A otázka zní:
Jsme připraveni žít ve světě, kde stabilita není daná smlouvou, ale průběžným potvrzováním důvěry?
To by byl skutečně nový světový řád – rytmický, ne imperiální.
Nechme odpověď na čtenáři. 🙂