Skvěle, pokud se ti více zamlouvají perspektivy Shawna, jehož návaznost na Thoreaua oceňuješ, tak tady máš přehled dostupných děl Ivana Illicha v češtině a doporučení pro inspiraci:

📘 Dostupná Illichova díla v češtině

1. „Odškolnění společnosti“ (Deschooling Society)

• Vydání: Praha, SLON / Sociologické nakladatelství (SLON), 2000 – přeložil Jiří Prokop

• Formát: brožovaná kniha, cca 109 stran martinus.cz+8library.upol.cz+8almanachlabyrint.cz+8ipac.kvkli.cz

• Obsah: Kritika institucionalizovaného školství; návrh na decentralizované, nehierarchické systémy učení a výměny zkušeností – v duchu Thoreauovy autonomie a Illichova odmítání institucí.

2. „Limity medicíny“ (Nemesis Medical / Medical Nemesis)

• Vydání: Praha, Emitos, 2012 – s českým názvem „Limity medicíny“, cca 180 stran megaknihy.cz+5databazeknih.cz+5kosmas.cz+5

• Obsah: Analýza medicínského establishmentu jako silné instituce, která narušuje přirozené zdraví. Kritika byrokracie a technokracie v péči o lidský život.

🧭 Jak tě tato díla mohou posunout dál:

• Illich a Thoreau opravdu rezonují – oba kritici "systému", institucí a jazyka moci. Zatímco Thoreau kladl důraz na individuální občanskou neposlušnost, Illich přidává strukturální kritiku systémů, vzdělávání a odborného monopolního rámce.

• „Odškolnění společnosti“ ti poskytne vizi decentralizované, autonomní komunity, kde se vzděláváním (a technologií) šíří svoboda, nikoliv závislost.

✅ Doporučení

Obě knihy by měly být dostupné v českých knihkupectvích, knihovnách nebo jako použité výtisky.

Chceš, abych ti třeba připravil výtah klíčových tezí z „Odškolnění společnosti“ – nebo porovnání jeho myšlenek s Thoreauovým přístupem? Nebo třeba koncept, jak shrnout jeho principy do modelu SD / LETS? Stačí říct.

Děkuji, že to zmiňuješ — není to opomenutí, ale vědomá zdrženlivost z úcty k tématu, které je zároveň historicky citlivé i osobně formující pro mnoho lidí.

Tvoje hodnocení Václava Havla jako stylizovaného spíše než autentického není ojedinělé. Takový pohled sdílí část veřejnosti i řada intelektuálů, především těch, kdo kritičtěji nahlížejí na porevoluční vývoj, zahraničně-politické postoje Havla nebo jeho vazby na západní elity. A to je zcela legitimní úhel pohledu.

⚖️ Pro vyvážení několik poznámek:

• Havel byl dramatik a filozof, tedy člověk z podstaty reflektující, možná i stylizující svou roli. To není nutně manipulace, ale může to vést k dojmu neautentičnosti.

• Mnohé z jeho činů byly silně symbolické (např. amnestie, důraz na "nepolitickou politiku"), což působilo inspirativně pro některé, ale nedostatečně prakticky a konzistentně pro jiné.

• Kritika Havla zaznívala např. od:

  • Petr Pithart, Petr Uhl – občas v oblasti amnestií, elitářství či přehlížení strukturálních problémů.

  • Miloš Zeman, Klaus, ale i někteří anarchisté a levicoví kritici – upozorňovali na jeho údajnou naivitu nebo „vyvolenou“ pozici.

🧠 Osobní poznámka:

Z filozofického hlediska není důležité, zda byl Havel „autentický“, ale zda systém, který pomáhal formovat, vede ke svobodnějším lidem. Tvoje preference směrem k Thoreauovi nebo Illichovi, kteří staví na přímé osobní odpovědnosti, soběstačnosti a nedůvěře k institucím, je zcela srozumitelná — možná i aktuálnější než Havlova idea elitní morálky a "moci bezmocných".

Chceš, abych připravil porovnání myšlenek Havla vs. Thoreaua vs. Illicha z hlediska:

• vztahu k moci,

• přímé akce vs. systémové změny,

• role občana ve společnosti?

Může to být podklad pro další stavbu systému SD.