Kognitivní disonance a „hrst rýže“
Během korejsko-americké války (1950–1953) si čínští vyšetřovatelé všimli, že není nutné zajatce mučit, aby změnili postoje.
Stačilo nabídnout malou odměnu – například hrst rýže – za napsání krátkého protiamerického textu.
Většina zajatců to udělala s tím, že „je to přece jen hra o přežití“.
Jenže mozek nedokáže dlouho žít v rozporu mezi činem a přesvědčením.
Když člověk udělá něco, co odporuje jeho hodnotám, začne si to vnitřně zdůvodňovat.
Tak vzniká kognitivní disonance – nesoulad mezi tím, co víme, a tím, co děláme.
Abychom ten rozpor odstranili, změníme spíš postoj než chování.
Z tohoto mechanismu se stal mocný nástroj ovlivňování:
malé kompromisy, které vypadají nevinně, vytvářejí velké posuny v myšlení.
Dnes ho využívá reklama, politika i mediální zábava – ne tím, že by nás nutila, ale tím, že nás pomalu učí přivykat.
Stejný princip ale může sloužit i k opačnému cíli:
drobnými činy pravdivosti, laskavosti či poctivosti můžeme znovu naučit mozek věřit v to, co děláme.
Malé činy důvěry tak mohou být vakcínou proti manipulaci.