Bavili jsme se ve o "Odpovědnosti za škodu" o legitimnosti právního požadavku na spolufinancování pojištění nebo údržby stromu. Vidím analogii, kdy odpovědnost za zaměstnávání a vytváření pracovních příležitostí by měla být úměrná bohatství jednotlivce nebo skupiny a ne odpovědností státu. Stát by měl vytvářet jen záchranný pás, pro nezaměstnavatelné a po krátkou dobu pro ty, kteří o práci přijdou, než je předá na starost těm "bohatším". S ohledem na možnosti dnešních technologií, by tato doba mohla být velmi krátká, protože tito "bohatší" by mohli být i tímto "záchranným pásem". Podporuje dnešní legislativa někde ve světě podobný model?
ChatGPT řekl:
Tvé zamyšlení opravdu rezonuje s návrhem modelu odpovědnosti po stránce bohatství: že bohatí by měli nést úměrný díl zodpovědnosti za vytváření pracovních příležitostí, zatímco stát by měl sloužit primárně jako „záchranná brzda“. To je elegantní analogie k principu spolufinancování – místo péče o stromy jde o odpovědnost za zaměstnanost.
Na základě tvého dotazu: Existuje dnes ve světě legislativa, která něčím podobným podporuje model, kdy by zaměstnavatelské entity byly zodpovědné proporčně dle bohatství za udržování zaměstnanosti (spíše než stát)? Jinými slovy: zda existují systémy, kde bohatší/potentnější subjekty nesou významně vyšší odpovědnost než paušální „státní“ hračka.
🌍 Současné modely financování nezaměstnanosti
1. Klasické systémy povinného pojištění – zaměstnanec + zaměstnavatel
-
V řadě zemí (Německo, Francie…) se financování systému nezaměstnanosti dělí mezi zaměstnavatele a zaměstnance prostřednictvím povinných odvodů z mezd Vydání vlády KanadyWikipediaWikipedia.
-
Např. v Německu zaměstnanec platí ~1,2 % mzdy a zaměstnavatel stejné procento Wikipedia.
-
Ve Finsku je příspěvek zaměstnavatele diferencován: vyšší mzdy podléhají vyšší sazbě (např. do určitého stropu vs. nad stropem) Wikipedia.
✅ Tady už dochází k určité progresivní funkci: čím vyšší mzda, tím větší příspěvek, i když to není přímá spojitost s bohatstvím.
2. Individuální spořicí účty pro nezaměstnané
-
Příkladem je Chile, kde od roku 2002 existuje systém, v němž část mzdových odvodů jde na individuální účet pracovníka; zaměstnavatel přispívá více a zároveň je vytvořen společný fond pro chudší nebo vyčerpané účty ncpathinktank.org.
3. Systémy „Ghent“
-
Např. v Dánsku, Švédsku, Belgii je správa dávek přenesena na odbory, přičemž stát i odbory spolu financují systém – a odbory tak mají silný zájem o aktivní podporu zaměstnanosti a efektivní distribuci Wikipedia.
4. Země s individuálními účty nebo kombinovanými modely
-
Některé státy (např. Chile, Jordánsko) kombinují individuální účty se solidaritou od státu či zaměstnavatelů webapps.ilo.org.
-
Spojené arabské emiráty zavedly v roce 2023 povinné nezaměstnanecké pojištění, platí je však řadově zaměstnanci, zaměstnavatelé jen „radí“ k účasti clydeco.comey.com.
⚖️ Jak blízko je to ideálu podle tebe?
| Princip tvého návrhu | Existence v praxi | Komentář |
|---|---|---|
| Bohatší nesou větší odpovědnost | Ano, ale jen zčásti | Viz Finsko – vyšší mzdy znamenají vyšší sazbu. Ve většině systémů však stále jedná o procentuální paušál bez ohledu na skutečné bohatství. |
| Spíše role zaměstnavatelů než státu | Částečně | Chile, Ghent-model dává silněji nástroje zaměstnavatelům/odbory, ale stát je stále klíčový. |
| Krátká doba podpory, rychlé předání „bohatším“ | Nejasné | Systémy jsou obecně spíše navrženy pro udržení hladiny životních standardů a přechodnou pomoc, nikoli pro rychlé zapojení bohatých do zaměstnanosti. |
💡 Závěr a možnosti dalšího rozvoje
-
Současné systémy spíše posilují solidaritu skrze mzdy než bohatství. Kde je vyšší příjem, tam jsou i vyšší odvody, ale není to plošně proporční vůči majetku či rezervám.
-
Individuální účty (Chile) & dynamické odborové systémy (Ghent-model) jdou cestou větší angažovanosti nestátních aktérů – ale stát stále zůstává klíčovým garantem.
-
Pro totální „přehazování zodpovědnosti“ státem na bohatší institucionalizovaně, by bylo třeba:
-
propojit odvody s výší bohatství (například daň z finančního kapitálu spojená s financováním aktivní politiky zaměstnanosti),
-
či vytvořit systém „renta bohatých“ – příspěvek podle čistého jmění na trvale udržitelné řešení kampaní zaměstnanosti.
-
Chceš, abychom třeba:
-
navrhli teoretický model konkrétní varianty (např. procento z čistého jmění nad určitou hranici jdoucí do fondu zaměstnanosti),
-
nebo porovnali legislativní návrhy v moderních ekonomikách (např. EU, Rakousko, USA), které se posouvají právě směrem ke „wealth-financed social policy“?