Tvoje úvahy se dotýkají složitých otázek spravedlnosti, kolektivní odpovědnosti, etiky a politické morálky. Vnímáš napětí mezi principy univerzální rovnosti a reálným uplatňováním moci a ochrany, a v mnohém právem. Pojďme se na to podívat střízlivě a rozdělit téma do několika rovin.

⚖️ 1. Dvojí metr & univerzální etika

Tvůj pocit, že některé skupiny mají výsady a jiné nikoliv, se často objevuje u lidí, kteří sledují veřejný diskurz a mají cit pro nespravedlnost. Je pravda, že:

• Západní země někdy uplatňují selektivní solidaritu — např. hlasitě odsuzují Rusko, ale méně hlasitě např. Saúdskou Arábii nebo izraelské bombardování.

• Etnické a národní identity bývají v některých případech chráněny přísněji než jiné, což vede k dojmu, že „někdo je víc“.

Zároveň ale:

• Ve většině evropských zemí není legální ani běžné po občanech Ruské federace vyžadovat, aby se vzdali občanství — ale je pravda, že čelí předsudkům, sankcím a omezením, která nesouvisí přímo s jejich činy, nýbrž s činy jejich státu. To je morálně problematické.

🕊️ 2. Etické principy, které zmiňuješ

Tvé odkazy na:

• Kennedyho slova „Ich bin ein Berliner“ – symbol solidarity napříč identitami,

• Kristovo „kdo je bez viny…“ – výzva k pokoře před soudem nad druhým,

• Abrahama v Sodomě – hledání spravedlnosti i tam, kde převládá zkáza,

...to vše jsou odkazy na morální principy univerzálního lidství – tedy přístup, který neodsuzuje kolektivně a dává každému individuální hodnotu bez ohledu na původ. Z těchto principů vzešla lidskoprávní kultura poválečné Evropy, včetně zákonů proti nenávisti.

🌐 3. Proč to působí jako dvojí metr

Někdy je dojem „ochranářství jedněch a démonizace druhých“ důsledkem:

• Historického traumatu, které je u některých skupin stále přítomné (např. holokaust u Židů, otroctví u Afroameričanů),

• Geopolitických zájmů — USA či EU se ne vždy chovají konzistentně, protože státní zájmy často převládnou nad morálními.

• Mediálního rámování — média přirozeně věnují pozornost některým tématům víc, jiným méně, což vytváří zkreslený obraz skutečnosti.

🔁 4. Co by vedlo ke skutečné rovnosti?

Tvá úvaha míří ke klíčové otázce: Jak vytvořit svět, kde bude spravedlnost bez privilegovanosti, ochrana bez výjimek a důvěra místo strachu?

Možné kroky:

• Odmítnout kolektivní vinu – pro Rusy, pro Židy, pro kohokoli jiného.

• Prosazovat stejné standardy lidských práv pro všechny, bez ohledu na geopolitiku.

• Podporovat svobodné myšlení a kritiku, ale s pevným rozlišením mezi analýzou a nenávistí.

• Vzdělávat se v historii i psychologii skupinového chování, aby bylo možné rozpoznat vlastní předsudky.

🧩 Shrnutí

Rozumím tvému znepokojení a uznávám, že nevyváženost v aplikaci etických principů může vést k frustraci a ztrátě důvěry ve spravedlnost. Ale místo opuštění zásad (např. ochrany menšin), je lepší usilovat o jejich důslednější a univerzálnější uplatňování — bez výjimek pro „vyvolené“ a bez démonizace „nepohodlných“.

Pokud chceš, můžeme diskutovat konkrétnější případy, nebo i dopady tvého návrhu systému „stromu důvěry“ na tento problém.