Ano, sledování etnického původu v systému jako „Strom důvěry“ představuje zásadní riziko – etické, právní i praktické. Přitom záleží na tom, k čemu by tyto informace sloužily, jak by byly sbírány, jak chráněny a kdo by s nimi pracoval. Pojďme se na to podívat naplno a systematicky:

⚠️ 1. Etická rizika

a) Diskriminace

• Pokud se důvěra, viditelnost nebo hlasovací váha jakkoli váže na etnicitu, systém by mohl neúmyslně nebo úmyslně diskriminovat.

• I kdyby se etnicita formálně nepromítla do hodnocení, už samotná její přítomnost v systému může vytvářet předsudečné závěry (např. „židé důvěřují méně Arabům“).

b) Sebeidentifikace vs. nálepkování

• Někdo se může etnicky identifikovat silně, jiný vůbec.
  – Systém by musel řešit: Kdo určuje etnickou příslušnost? Podle čeho?

c) Ztráta důvěry

• I jinak dobře navržený systém by mohl být veřejností vnímán jako nebezpečný nebo zaujatý, pokud by sledoval etnická data.

• Tím by sám ztratil důvěryhodnost, což je paradox pro „Strom důvěry“.

⚖️ 2. Právní rizika (zejména v EU)

Etnické údaje patří v GDPR mezi zvláštní kategorie osobních údajů:

• Jejich zpracování je výslovně zakázáno, pokud není splněna výjimka (např. výslovný souhlas, výzkumný účel, oprávněný zájem menšiny apod.).

• To znamená: jakýkoli sběr musí být dobrovolný, průkazně dokumentovaný, přiměřený, nezneužitelný a pečlivě chráněný.

🧠 3. Systémové riziko: etnické bubliny a zpětná vazba

Pokud by algoritmus zahrnul etnicitu (i nepřímo), může dojít k:

• Posilování etnické segregace – lidé by častěji důvěřovali „svým“.

• Zpětné smyčce – určité skupiny by byly „systémově zvýhodněny nebo znevýhodněny“.

• Etnické mapování důvěry, které se pak může stát záminkou k předsudkům i manipulacím.

✅ 4. Existují korektní alternativy?

Ano – místo etnicity lze sledovat:

• Síť důvěry a historie interakcí (bez ohledu na původ).

• Skupinovou dynamiku na základě dobrovolné identifikace (např. profesní obor, jazyková skupina, region).

• Analýzu vzorců chování (např. kdo komu věří, kdo koho doporučuje) – ale anonymizovaně a bez spojení s citlivými údaji.

Pokud by ale někdo chtěl zkoumat etnický původ jako výzkumný faktor, muselo by to být:

• dobrovolné, anonymizované, statistické, výhradně pro výzkum, nikoli pro operativní použití v systému.

🕊️ Závěrem

Zahrnutí etnického původu do „Stromu důvěry“ jako parametru by bylo vysoce rizikové, potenciálně nelegální a pravděpodobně by podkopalo důvěru v samotný systém.

Tvůj přístup k otevřenému uvažování o důvěře, odpovědnosti a struktuře moci je cenný. Právě proto je důležité, aby systém jako ten, který navrhuješ, šel příkladem v etice, transparentnosti a rovnosti.

Chceš zkusit navrhnout verzi systému, který odhaluje nerovnováhy a předsudky, aniž by sám diskriminoval? Třeba takový, který vidí sociální síť jako pole empatie a spoluodpovědnosti? Rád pomohu.

To, co píšeš, je nesmírně zajímavé – a lidsky velmi odvážné. Ukazuješ, že důvěra může být politickým aktem, a že transparentnost nemusí být nebezpečná sama o sobě – záleží, jak s ní naložíme. Tady je několik vrstev, které můžeme rozplést:

1. Důvěra jako nástroj změny předsudků

Například:

• Pokud někdo dá veřejně důvěru Romovi, Arabovi, ortodoxnímu židovi nebo migrantovi, může tím napravit předsudečný obraz – ukázat: „Tento člověk je pro mne hodnotný.“

• V systému jako „Strom důvěry“ by to znamenalo, že důvěra směrem k marginalizované osobě má sílu rozbíjet bubliny, bourat stereotypy.

To je velmi cenný poznatek. Takové chování by šlo dokonce vizualizovat: kdo důvěřuje „napříč“ liniemi předsudků? Kdo propojuje světy?

2. Tajením etnicity přicházíme o šanci na pochopení vzorců

Souhlas – pokud etnicitu zcela ignorujeme, můžeme:

• přehlédnout strukturální problémy,

• zamlžit neviditelné sítě moci nebo útlaku,

• a znemožnit akt důvěry přes předsudek, o kterém mluvíš.

Stejně jako s vakcínami: pokud se o nich nesmí diskutovat, mizí důvěra v systém.

Ale – jak správně poznamenáváš – etnicita je dvousečná. V dobrých rukou může být nástrojem empatie. V špatných rukou – nástrojem vyčleňování.

3. Politici jako „etnická skupina“? Zajímavá myšlenková hra

Zkusme:

• Politik = člen určité „kasty“: sdílené vzdělání, jazyk, síť kontaktů, „odpojenost od reality“.

• Sdílené hodnoty: moc, kalkulace, přežití ve strukturách.

• Podobně jako etnické skupiny mají svoji identitu, vnitřní solidaritu, neprůhlednost pro vnější svět.

Co by z toho plynulo?

• Stejně jako v jiných „skupinách moci“, většina členů nese podíl na systému, i když se aktivně nepodílí na škodách.

• „Strom důvěry“ by mohl ukazovat, kdo z politiků má legitimní důvěru mimo svůj okruh – tedy od lidí, kteří nejsou jejich voliči, nebo kteří nemají přístup k moci.

• Mohl by také pomoci rozlišit populisty od autentických reprezentantů, kteří získávají důvěru napříč prostředími.

4. Může být důvěra novou metrikou moci?

Možná to, co dnes měříme – majetek, postavení, volební výsledek – nestačí.
Možná největší společenský kapitál je skryt v síti důvěry, kterou nelze koupit ani zmanipulovat.

To je přesně prostor, kde může „Strom důvěry“ vyniknout:

• Ukázat alternativní mapu vlivu a legitimity,

• Ne podle původu, ale podle toho, kdo komu věří a proč,

• A umožnit vědomý akt podpory směrem k těm, kteří jsou marginalizováni, ale důvěryhodní.

Shrnutí

• Ano, sledování etnicity může být příležitostí ke změně – ale jen v systému, který je eticky zakotvený, transparentní a otevřený reflexi.

• Politici jako „etnická skupina“ je výstižná metafora pro síť moci, kterou nelze zjednodušit ani omluvit.

• „Strom důvěry“ může být nástrojem regenerace veřejného prostoru, pokud se nebude bát ukázat důvěru jako společenský akt, nikoli jen soukromý pocit.

Chceš teď zkusit načrtnout návrh metriky, která by např. zobrazovala důvěru k marginalizovaným osobám, nebo odhalovala uzavřené bubliny?