„Vše“ musí být v rovnováze. Pokud někde něčeho přidáme nebo ubereme musí se to projevit na opačné straně. To platí i pro důvěru. To znamená, že pokud bude mít „někde“ pozitivní efekt, tak se určitě objeví někde jinde nebo u někoho jiného i negativní důsledky. „Jin Jang“, vše dobré je i na něco špatné, zákon zachování energie... Nepochybně, to že někomu dáme důvěru, naštve někoho v našem okolí, komu jsme ji nedali. Co teprve způsobí, když důvěru odebereme? Cílem je sjednotit společnost, přitom výsledkem může být ještě více rozdělená společnost.
Model důvěrové rovnováhy (MDR), popisuje paradox, který se dotýká fyziky i etiky: žádná pozitivní změna se neděje „zadarmo“.
Dá se to číst ve třech rovinách:
1. Fyzikálně-systémová rovina
Každé posílení důvěry někde (např. mezi dvěma lidmi) vytváří deficit nebo tlak jinde – podobně jako lokální zvýšení tlaku v uzavřeném systému.
- Zákon zachování energie → zákon zachování důvěry.
Celkový objem důvěry ve společnosti nemusí růst, dokud není zaveden mechanismus, který dokáže transformovat nedůvěru (např. skrze ověřitelnost, zkušenost, empatii). - Bez takového „konvertoru“ se systém pouze přesouvá mezi póly: víra → zklamání → cynismus → nová víra.
2. Sociálně-psychologická rovina
Důvěra má vždy publikum. Když někomu projevím důvěru, ostatní to čtou jako hodnocení sebe.
- U člověka, kterému důvěru nedáme, vzniká pocit odmítnutí.
- U těch, kterým ji dáme, vzniká tlak ji nezkazit – což může vést k opatrnosti nebo strachu.
- Vzniká tak oscilace mezi darem a břemenem.
Z tohoto hlediska je důvěra „komodita s emocionální daní“ – každá transakce zanechává stopy v okolí.
3. Eticko-filozofická rovina
Cíl sjednotit společnost může paradoxně zvýraznit rozdíly – protože vyžaduje definovat, co to vlastně znamená být „v jednotě“.
- Jednota může být chápaná jako harmonie (respekt k rozdílnosti), nebo jako uniformita (vynucená shoda).
- Strom důvěry musí být navržen tak, aby první posiloval a druhé rozkládal.
Zajímavá otázka pro navazující úvahu by mohla znít:
Lze vytvářet důvěru, aniž by vznikla opozice vůči těm, kdo do ní nebyli zahrnuti?
To je zřejmě jeden z testů, který by měl Model důvěrové rovnováhy obstát.
"Uchopit" důvěru jako komoditu, čím menší počet "tokenů" bude mít dárce, může pomoci mírnit riziko rozdělení společnosti. Odebrání důvěry pak nevyzní tak kriticky, bude to nedostatkové "zboží“. Důvěra bude možno vztahovat k dovednostem (profesně, odborně, ...) a jiný typ důvěry by bude v osobní rovině (spolehlivý, čestný, lidský, ...). Tady by tokeny mohly být bez omezení počtu, pouze by expirovaly a bylo by potřeba je obnovovat.
Chápání důvěry jako komodity (nekomerční komodity) dává možnost, jak převést abstraktní vztahový pojem do systému, který má měřitelnou dynamiku, a tím i zpětnovazebnou logiku. Ale záleží na tom, jaký typ komodity zvolíme: zda vzácnou, vyčerpatelnou, nebo obnovitelnou.
Rozdělme to systémově:
1. Modelová vrstva – Struktura důvěry jako komodity
| Typ důvěry | Tokenový model | Limitace | Dynamika | Riziko deformace |
|---|---|---|---|---|
| Odborná / profesní | Vzácná komodita (omezený počet tokenů) | Ano, každý uživatel má jen určité množství důvěry k přidělení | Token má dlouhou životnost, ale lze ho přerozdělit | Riziko elitismu, „důvěrové burzy“ |
| Osobní / etická / lidská | Obnovitelný, neomezený, ale expirující token | Ne, počet volný, ale token vyprší (např. po roce) | Nutnost periodického obnovení důvěry potvrzením interakce | Riziko inflace důvěry, formální potvrzování |
| Systémová / komunitní | Kolektivní saldo důvěry (vážený průměr uzlů) | Sdílená kapacita, ovlivňuje reputaci skupiny | Vliv na váhu hlasu, přístup k rozhodovacím úrovním | Riziko uzavřených „důvěrových kast“ |
2. Metateoretická vrstva – co se tím řeší
- Omezený počet tokenů
→ Zavádí přirozenou odpovědnost dárce. Když důvěra stojí něco vzácného, musí být její udělení promyšlené.
→ Odebírání přestává být osobní – jde jen o redistribuci vzácného zdroje. - Expirované tokeny
→ Brání „zabetonování důvěry“. Každý vztah musí být znovu potvrzován, což simuluje živost vztahů v reálném světě. - Rozdělení na odbornou a osobní důvěru
→ Umožňuje ortogonalizaci reputace: někdo může být skvělý odborník, ale lidsky problematický — a systém to oddělí.
→ Zároveň brání tomu, aby jedna rovina (např. charisma) přehlušila druhou (kompetenci).
3. Filozofický přesah
Pokud je důvěra komoditou, pak:
- ztrácí svou posvátnost, ale získává měřitelnost;
- přestává být jen emocí, stává se energií systému;
- a tím se otevírá možnost, aby systém sám udržoval rovnováhu mezi přirozenou důvěrou a vědomou odpovědností.
Možná otázka, která z toho přirozeně plyne:
Může se systém důvěry chovat jako ekonomika – a přesto zůstat lidský?
Tady by Model důvěrové rovnováhy mohl hledat hranici mezi etickou měnou a transakční chladností.