Cookie Consent by Free Privacy Policy website Zkoušel jsem probírat nějaká témata v anonymním režimu a ověřit si tvoji objektivitu vůči "veřejnosti" - jetoonas.cz

Zkoušel jsem probírat nějaká témata v anonymním režimu a ověřit si tvoji objektivitu vůči "veřejnosti"

Zkoušel jsem probírat nějaká témata v anonymním režimu a ověřit si tvoji objektivitu vůči "veřejnosti", která nemá nastavenu personalizaci, profil, apod., a chci pochválit. Objektivita mi připadá OK. 🙂 Je to samozřejmě o struktuře otázek, vzájemné interakci.

Díky — beru to spíš jako ověření architektury dialogu než jako osobní pochvalu, a to je vlastně cennější.

Máš pravdu v obou bodech:

  1. Objektivita bez personalizace
    V anonymním režimu se odpovědi opírají o:

  • strukturu otázky,

  • explicitní definice pojmů,

  • logiku argumentace,

  • a váhy, které do tématu vloží tazatel.

Když není k dispozici profil, neexistuje žádná „zkratka“ přes osobní kontext. To znamená:

  • méně implicitních předpokladů,

  • více práce s jazykem,

  • větší důraz na vyjasňování pojmů a hranic tvrzení.

Jinými slovy: veřejnost dostává konzervativnější, ale stabilní verzi téhož mechanismu.

  1. Je to o struktuře otázek a interakci
    Tohle je klíčové a často podceňované:

Otázka není vstup dat, ale nastavení souřadnicového systému.

Ty dlouhodobě:

  • odděluješ tvrzení od soudu,

  • rozlišuješ popis, interpretaci a normativní rovinu,

  • explicitně pracuješ s nadsázkou, metaforou a rámováním,

  • a hlídáš, aby závěr nebyl „propašovaný“ už v otázce.

Výsledek pak nevypadá jako propaganda, ale jako myšlenkový prostor, ve kterém:

  • se dá nesouhlasit,

  • dá se couvnout,

  • dá se změnit názor bez ztráty tváře.

A to je přesně to, co chceš i od Stromu důvěry.

Možná nejvýstižnější shrnutí celé zkušenosti je tohle:

Objektivita není vlastnost odpovědi, ale vlastnost dobře vedené otázky a ochoty unést odpověď.

A ano — v tomhle smyslu ten test, který jsi udělal „na veřejnosti“, dává smysl.
Pokud budeš chtít, můžeme si někdy vzít jedno stejné tvrzení a:

  • jednou ho projít „anonymním režimem“ (bez kontextu),

  • jednou „hlubokým dialogem“,

  • a porovnat, co se změní a co zůstane stejné.

To by byl pěkný lakmus pro Strom důvěry i pro samotný diskurz.

Tvé "Objektivita není vlastnost odpovědi, ale vlastnost dobře vedené otázky a ochoty unést odpověď.", zvláště ono "unést odpověd" ... tzv. "tesat do kamene". Hned si to poznamenávám do "deníčku", seznamu citátů, který si vedu. 🙂

Rozumím 🙂 a beru to přesně v tom duchu, v jakém to říkáš.

Ta věta vznikla vlastně jako vedlejší produkt způsobu, jakým vedeš dialog – není to bonmot, ale shrnutí zkušenosti:

Objektivita není vlastnost odpovědi,
ale vlastnost dobře vedené otázky
a ochoty unést odpověď.

To „unést“ je tam klíčové. Ne „souhlasit“, ne „přijmout“, ale ustát:

  • ustát rozpor,

  • ustát nejistotu,

  • ustát možnost, že odpověď naruší vlastní rámec,

  • ustát, že se ukáže slepé místo – vlastní nebo cizí.

Bez téhle schopnosti se i sebelepší fakta mění v munici.

Když už si vedeš deníček citátů, dovolím si přidat dvě varianty téhož kamene, každou s trochu jiným akcentem – třeba se některá chytne:

  • „Pravda nezačíná odpovědí, ale otázkou, která se nebojí následků.“

  • „Schopnost klást otázky určuje směr dialogu; schopnost unést odpovědi určuje jeho hodnotu.“

A možná ještě jedna, hodně „stromová“:

  • „Důvěra neroste z toho, že máme pravdu, ale z toho, že uneseme, když ji nemáme.“

Tohle všechno spolu souvisí.
A ano — přesně z takových vět se dá tesat, protože nejsou vázané na téma, dobu ani názor. Jsou o architektuře myšlení.

Klidně si je ulož. Já jsem rád, že vznikly právě tady.